Vítám Vás na stránkách www.vesteni-osudu.cz, níže si můžete vybrat z věšteckých témat, které vás nejvíce zajímají. Jsou zde zajímavosti z duchovní a okultní oblasti. Věštění umožní nahlédnout do budoucnosti, minulosti i přítomnosti. Mezi oblíbené omyly patří domněnka, že osud je lidem určen a nedá se s ním  nic dělat. Ve skutečnosti je lidem dáno jen velmi málo věcí, které neovlivní. Za každou významnou událostí lze najít člověka s jeho konáním. Člověk může změnit vše, co se zdá být nevyhnutelné, ale některé jeho snahy se též mohou stát osudové.

 

       Jan Bajura

http://vestba.wz.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   

  

                                VĚŠTĚNÍ  BUDOUCNOSTI

 

 

 

 

 

                             Jsme účastníky kosmické hry

 

Za obzorem vnímání

Věštění z tváře

Věštění z ruky

NUMEROLOGIE

Věštění z karet

Kartářské techniky

Karma zák.osudu

Duch.zák.života

Duch.zák.úspěchu

Kosm.hra života

Duše a stres

Duše a temnota

Duše,mysl a tělo

12 tajemství

Věštba lat.Oraculum

Orákulum se nemýlí

Orákulum v životě

Rozdíly v proroctví

Čím je vykonáván osud

Věštec.zajímavosti

Věštecké kuriozity

Věštectví a podvody

Napsali o mně

Reference 1

Reference 2

Kontakt

CENÍK

 

 

 

 

 

 

 

 

 

        Menu

 

Nejdříve byla tma, pak přišel třesk a vzniklo světlo - nekonečný vesmír. Když jdeme hluboko dovnitř, zjistíme, že se vědomě účastníme vesmírné hry. Bůh je Jeden, ale cítil, že se chce těšit a naplnit sám Sebe v miliónech tvarů a podob. Cítil, že pokud je Jedním, není plně uspokojen. Proč by měl být uspokojen jen tím, že je Jedním - Nekonečným? Může být také rozmanitým konečným, a také může být uvnitř konečného, protože je vševědoucí, všemohoucí a všudypřítomný. Konečné (člověk) a Nekonečné (Bůh) jdou vždy spolu a jedno doplňuje druhé, člověk se stal součástí hry, aby Nekonečný Bůh se mohl projevit i skrze konečné - člověka, aby hra nebyla jednostranná, protože jedině tehdy může být hra úplná. Nebyla by v ní jinak žádná radost, žádné  naplnění, neboť teprve v konečném  usiluje člověk o dosažení věcí  nekonečných.

Lidstvo jde stále dopředu a stává se dokonalejší, člověk zkouší hranice svých možností a schopností. A energie Nekonečna  mu pomáhá, dala mu  intuici, fantazií, představivost  s vynalézavostí. Objevuje stále nové věci ve všemožných oblastech. Duch jako vyšší spirituální složka nepodléhá tělesné smrti a může se vtělit. Je to ona "božská jiskra" v každém člověku "uvnitř" každého z nás, je tichým pozorovatelem našich skutků a myšlenek, ale přitom stále nad námi bdí, svými paprsky nás vede, chrání a udržuje při životě. Tuto velkou hru života však neorganizujeme my, ale Stvořitel a my jsme Jeho nástroji,  a tak tato energie skrze nás - skrze mě, skrze vás, skrze všechny lidské bytosti, hraje svou melodii Nekonečného, a tím získává největší radost, protože Nekonečné má největší radost, když se učinilo tak malým, jak je to jen možné.  

Vypořádání se s osudem nakonec vede k setkání s výše uvedenou silou, jíž říkáme Bůh. Abychom uvěřili, že  Stvořitel existuje, stačí se podívat na dílo stvořeni. Vesmír existuje, má svou příčinu a  pochybovat o existenci Boha znamená tvrdit, že nic může vytvořit něco. Názor, který prvotní stvoření věcí připisuje náhodné kombinaci hmoty, není nic jiného než další absurdnost a člověk se zdravým rozumem nemůže považovat náhodu za inteligentní sílu. A pak, co je to vlastně náhoda? Nic. Náhoda je slepá a nemůže vyvolat inteligentní účinky. Harmonie vesmíru je založena na přesně určených kombinacích a tento fakt ukazuje na existenci vyšší inteligentní síly.  Silu inteligence posuzujeme podle jejího díla, podle díla se pozná autor. Protože žádná lidská bytost nemůže vytvořit to, co tvoří příroda, podívejme se tedy na dílo existence vesmíru, hledejme autora a zjistíme, že prapříčinou všech věcí je nejvyšší inteligence,  která je vyšší než lidstvo. Zázraky, které tato inteligence způsobuje, musí mít nějakou příčinu. Čím větší je důsledek, tím větší musí být předchozí příčina, ať ji nazveme  jakkoliv.

Lidská pýcha zpochybňuje víru a právě pyšný člověk nechce slyšet o ničem, co by ho přesahovalo. Vlastní inteligence ho často kvůli pýše nebo slabosti vystavuje tomu, že se stává obětí iluzí. Hromadí ideje a systémy a každý den zjišťuje, kolik omylů považoval za pravdu a kolik pravd odmítal jako omyly. Je to zklamání za jeho pýchu.

  Mnozí  neví, co slovo Bůh znamená...                                                                         

Na tomto světě neexistuje absolutní klid, neboť všechno kmitá, vibruje, pohybuje se – prostě žije! Každé vibraci odpovídá tón, barva, tvar apod. To, co vibruje, nazývají vědci energii, metafyzikové duchem a věřící Bohem. Ale ať již tomu dáme jakékoliv jméno, důležité je, že to existuje a jeho vibrační frekvence určuje tvar manifestace, která je nakonec vždy pouze výrazem oné jedné síly. Často si lidé vyhrožují Bohem, ale neví, co toto slovo znamená. Ateista sice nevěří, ale pokud se doví, že někoho stihlo neštěstí, řekne: "Už na něj došlo! Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.."Boží trest pro ně existuje - Bůh však ne.  Zajímavé. Jsou ale i tací, kteří věří, že mezi nebem a zemí něco existuje, někteří věří na Sílu vesmíru, v Nejvyšší sílu, Nejvyšší moc, Spravedlnost, jiní v Dobro, Pozitivní energií, na Osud...atd. Všechno má ale stejný význam, je to onen "základ energie, Síla, která řídí chod celého vesmíru jehož součástí jsme i my. Boží mlýny existují a zlo se vrací zpět jako bumerang, ale to už je každého věc na co věří  a  nevěří, na působení neviditelných sil to nemá žádný vliv.  

Porozumět vnitřní podstatě Boha člověk nemůže, neumožňují  mu to jeho nižší schopnosti,  ale od ranného věku lidstva z uchovaného Písma svatého člověk více proniká do této podstaty a vytváří si přesnější představu v souladu se zdravým rozumem, i když je ještě stále neúplná. Odkazy však nabádají, aby se člověk nezabýval  myšlenkami, co  Bůh je a zda existuje, protože je dost věcí, které se lidstva přímo dotýkají a spíše by lidé měli  zkoumat svou vlastní nedokonalost, aby se ji zbavili, bude to užitečnější, než proniknout do toho, co je neproniknutelné. V axiomě, která je používána prostřednictvím vědy je uvedeno: "...neexistuje důsledek bez příčiny. Je tedy třeba hledat příčinu všeho, co není dílem lidí, a  rozum by nám měl dát odpověď, kde je možno hledat důkaz o existenci Boha?"

Obvykle když někdo prohlásí, že je věřící, následuje soucitný pohled ostatních,  že snad je zaostalý. Víru může mít každý a nemusí se vyznávat k žádnému projevu víry, nemusí patřit žádné církvi ani chodit do kostela. Expremiér Jiří Paroubek a exprezident ČR Václav Klaus, jsou také věřící a dokonce členy Československé  církve  husitské.

Ani nejzatvrzelejší zločinec, nejurputnější materialista či poslední ateista ve svém nitru nemá skutečnou jistotu, že Stvořitel neexistuje. V této souvislostí  jako jednu z metafyzických záhad představuje otázka, co se děje s jedinečnou lidskou osobností po smrti fyzického těla, neboť duch je nesmrtelný.  Tato otázka má mimořádný citový význam pro všechny lidi, které znepokojuje "krátkost"  lidského života. Odpověď na tuto otázku řeší nejen existenční problém poslání člověka a jeho osudu, ale představuje zároveň i zdroj útěchy či naopak beznaděj pro všechny, kdo si cení svého života natolik, že jeho ztrátu a rozplynutí v posmrtné nicotě považují za vrcholně nespravedlivé. Mimořádně důležité je i pro ty, kdo se cítí oloupeni ztrátou milovaného člověka, který odešel z tohoto světa a touží po tom, aby přerušený vztah nějak pokračoval "až za hrob"Pravě z tohoto důvodu literatura o povaze bytí opakovaně vyslovuje názor, že naše vědomí (astrální tělo-duch) trvá i po smrti a že naše další prožívání blízce připomíná jakoby téměř nepřerušované pokračování  našeho pozemského  života. Že se v tomto stavu nějaký čas nalézáme ve stejném prostředí, jako za svého života, potkáváme staré přátelé, příbuzné a lidi nám drahé... Zde se také nalézá příčna toho, proč lidé, kteří byli prohlášeni za klinicky mrtvé (v důsledku nemoci či nehody) a později byli přivedeni zpět k životu, vypovídají o tom, co se dělo při jejich klinické smrti....

Z našeho života vymizel spirituální prvek a nahradila jej pýcha k našim vlastním schopnostem, která si nedovolí připustit nic, co by člověka převyšovalo. Dojde-li ke katastrofě, neštěstí apod., cítíme potřebu klást na místo nehody květiny a zapalovat svíčky; truchlící se modlí za zemřelé; zúčastňují se zádušních mší.... Jsou to chvíle, ve kterých si člověk alespoň na chvilku uvědomí duchovní rozměr své existence a povznese ho to. 

Když už se člověk dostane do situací, které jsou pro něj velmi těžké, neví si v nich rady,  selhaly pozemské jistoty, často poslední jistotu lidé hledají v prosbách k Bohu. S.N.LAZAREV: K Bohu nakonec dospějí všichni, buď dobrovolně, nebo proti své  vůli. To bývá v okamžiku,  když je člověk na dně svých psychických sil nebo jeho tělo poškozené, nemocné a zároveň s ním umírá vědomí a  rozum, kontakt s touto Silou v této době bývá největší.  Víra jak zjišťují moderní vědci, dává člověku více než jen trochu útěchy uprostřed utrpení, v lidském životě hraje podivuhodně významnou roli.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Osud

počítadlo.abz.cz