Jan Bajura

 http://vestba.wz.cz

Do osudu lze nahlédnout a budoucnost lze předpovídat zrovna tak, jako počasí. Magické slovo OSUD pochází ze slova „fátum“a znamená zosobnění člověka, jeho vlastností a jednání, jež předurčuje jeho život, který ve všem nemůže ovlivnit, neboť je pokládán za svrchovanou moc Boží či jinak řečeno za Sílu, která předurčuje: a) jaký život prožije; b) pohlaví; c) do jaké rodiny se narodí; d) dlouhověkost... Ve skutečnosti je podle výše uvedeného lidem určeno jen velmi málo věcí, které neovlivní,  a to jsou ty oblíbené  domněnky, že s osudem se nedá nic dělat.

 

 

   

  

                               Věštba budoucnosti

 

 

 

 

 

Zákony úspěchu

 

Hlavní stránka

Co nabízím

Věštění z tváře

Věštění z ruky

NUMEROLOGIE

Karma zák.osudu

Duch.zák.života

Duch.zák.úspěchu

Kosm.hra života

Duše a stres

Duše a temnota

Duše,mysl a tělo

12 tajemství

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

        Menu

 

Duchovní zákony představuje účinné principy, které člověku umožní dosáhnout mistrovské úrovně životního konání. Věnujete-li jim pozornost a budete-li na sobě duchovně pracovat, poznáte, že můžete ztvárnit všechno, nač pomyslíte - dosáhnete bohatství, peněz a úspěchu, které si přejete. Také zjistíte, že se váš život stal radostnější a že oplývá v mnoha směrech hojností, protože tyto duchovní zákony činí život smysluplným. Můžete se naučit pracovat s energií, dělat ve svém životě to, co vás baví, a tak si tvořit radostně a snadno vše, pro co se rozhodnete. Otevřou se vám nové možnosti, jak se učit pracovat s hmotou a hmotnými formami.

Veškeré stvoření, všechno, co existuje ve fyzickém světě, je výsledkem přeměny neprojeveného v projevené. Všechno, čím disponujeme, pochází z nepoznaného a neznámého. Naše fyzické tělo, celý fyzikální vesmír - a všechno, co vnímáme prostřednictvím svých smyslů, je transformací neprojeveného, neznámého a neviditelného v projevené, poznané a viditelné

Fyzikální vesmír není ničím jiným než zosobněnou celistvostí, projeveným Já, jež samo v Sobě zakouší sebe sama jakožto ducha, mysli a fyzickou hmotu. Jinými slovy - proces stvoření je procesem, jehož prostřednictvím Já čili božství vyjadřuje. Vědomí v pohybu se projevuje v podobě předmětů hmotného vesmíru, ve věčném tanci života. Proto život v hmotném světě nemůže být stabilní, neboť vše je pohyb, cyklus, přeměna - život je v neustálém pohybu.

Zdrojem veškerého stvoření je božství (nebo též duch); proces tvoření je božstvím v pohybu (čili mysli a objektem tvoření je fyzický vesmír (zahrnující i fyzické tělo). Tyto tři komponenty reality - duch, mysl a tělo či, chcete-li, pozorovatel, proces pozorování a pozorované - jsou v zásadě jedno a totéž. Všechny pocházejí z téhož zdroje: z toho, co je neprojeveno.Božství neboli vědomí v pohybu nachází výraz v zákonech fyzikálního vesmíru. Pochopíme-li tyto zákony a začneme je uplatňovat v životě, můžeme si vytvořit cokoli se nám zachce, neboť tytéž zákony, jejichž prostřednictvím příroda tvoří les, galaxie, hvězdy či lidské tělo, se vztahují na naplnění našich nejhlubších tužeb.

   Zákon vědomí                                                                                                  

Každý člověk je ve své podstatě čirým vědomím; je to pole všech možností a nekonečné tvořivosti; je to naší duchovní podstatou. Dalšími atributy vědomí jsou čistá vědění a znalost, nekonečné ticho, dokonalá rovnováha, nepřemožitelnost, jednoduchost a blaženost. Taková je naše základní podstata.

Prožitek k vlastního "já", znamená, že naším vnitřním porovnáváním je náš vlastní duch, a nikoli předměty vnějšího světa. Opakem k vlastnímu já je vztažnost k okolnímu světu, jehož prostředí nás vždy ovlivňuje předměty, událostmi a nejrůznějšími situacemi, podmínkami, lidmi a věcmi. Naše myšlení a jednání je vždy určováno reakcí našeho okolí. Je tedy založeno na strachu.

K okolnímu světu pociťujeme nutkavou potřebu mít všechno pod kontrolou. Projevuje se u nás intenzívní potřeba získat moc a ovládat druhé, potřeba uznání, vnější moci jsou potřeby založené na strachu. Naše ego je produkt naší vlastní představy; je to naše sociální maska; role, kterou hrajeme a která potřebuje ke své existenci uznání druhých. 

Moc založená na vztažnosti k vnějšímu světu je iluzorní a zavádějící. Protože existuje pouze tak dlouho, dokud jsme potřební. Jsme-li např. prezidentem státu, vysokým šéfem, nebo máme-li hodně peněz, naše moc se váže k titulu či k penězům. Tato moc ega vydrží jen pokud tyto věci budou trvat. Jakmile titul, peníze či práci ztratíme, vytratí se i moc.

Moc skutečného já je však trvalá, protože vnitrní síla má určité charakteristiky. Přitahuje jak lidi, tak hmotné předměty, po nichž toužíme. Magnetizuje lidi, situace i podmínky a způsobuje, že všechny okolnosti se utvářejí příznivě. Tento jev se nazývá podporou přírodních zákonů. Je to božská podpora; jíž se nám dostává v důsledku spočinutí ve stavu milosti. Tato moc je charakteristická potěšením ze vztahů s druhými lidmi - a prožívají to i ostatní při spojení s námi. Svazky vycházejí ze skutečné lásky.

Chceme-li se těšit výhodám, pak k našemu vědomí musíme mít vhodný přístup, z praxe zahrnující tichou meditací, čas strávený v přírodě umožní přístup k tvořivosti, svobodě a blaženosti.

Praktikování ticha znamená vyhradit si určitý čas na pouhé Bytí, pravidelně se odpoutávat od mluveného slova, sestupovat do svého nitra a  poznávat sebe.  Stačí si vyhradit trošku času, nebo si  dát závazek; že v určitou dobu dne budeme dodržovat ticho. Čas od času si prožitek ticha můžeme rozšířit na delší čas. Budeme pociťovat nutkání věci vyslovovat nahlas, někteří, když se poprvé rozhodli prožít celý den nebo dva v tichu, málem zešíleli. Nutkavý pocit hovořit u nich náhle vyvolal silné rozrušení. Když ale u mlčení vydrželi, jejich vnitřní dialog se postupně začal ztišovat. Ticho se brzy stane hluboké. Mysl se po chvíli vzdá; uvědomí si totiž, že nemá význam, aby se stále točila dokola, když my - naše Já, duch, který činí rozhodnutí - se dočasně vzdá mluvení a konečně dojde k úlevě, protože myšlenky nás stále zahlcují a my se stáváme jejich otroky. Ticho léčí a odpoutává člověka od roztržitosti, nesoustředěnosti, zklidní se nerovový systém a nakonec je to cesta jak se zbavovat stresů, což jedině posiluje imunitní systém. 

Pravidelné praktikováni ticha, je jedním ze způsobů, jak prožít zklidnění vědomí. Dalším způsobem je denní meditace, stačí po třiceti minutách - někdo to dělá ráno i večer a prostřednictvím toho se naučí prožívat dokonalé ticho, ve kterém je obsažena organizující síla, jež je konečným základem stvoření, a kde všechno je neoddělitelně svázáno se vším ostatním.

   Zákon  dávání                                                                                                  

Zákonem dávání a přijímání, neboť vesmír funguje na základě dynamické výměny. Tok života není nic jiného než harmonická interakce všech prvků a sil, z nichž se skládá pole existence. Mezi námi a vesmírem probíhá nepřetržitá dynamická výměna; jsme spojeni s kosmickou mysli; naše energie je projevem kosmické energie. Jelikož mezi naším tělem a mysli a vesmírem probíhá neustálá dynamická výměna, zastavení energie by bylo jako zastavení krevního oběhu. Kdykoli by došlo k zástavě oběhu krve, krev se začíná shlukovat, vytvářet koaguláty a začne stagnovat.

K udržení cirkulace hojnosti a bohatství je třeba se naučit i dávat, nejen  přijímat. Každý vztah obsahuje braní a dávání, plodí to i opak. Kdo dává, ten i dostává. Dávání plodí přijímání a přijímání plodí dávání. Je-li člověk zištný a v jeho myšlenkách převládají  myšlenky pouze pro braní, přestane mu osud dávat, a naopak mu začne brát = ztráty všeho druhu.

Praktikování principu dávání je ve skutečnosti velmi jednoduché: chce-li mít člověk radost, ať ji rozdává; chcete-li získat lásku, měl by se naučit lásku rozdávat; chce-li, aby mu druzí věnovali pozornost a uznávali jej, měl by rozdávat svou pozornost a uznání také; chce-li materiální bohatství, proč k němu nepomoci i ostatním. Nemusí to nutně být materiální předmět; může to být květina, kompliment či vlídné poděkování atd. Nemateriální formy darů mají ve skutečnosti největší sílu. Dar péče, pozornosti, citu, ocenění, uznání a lásky - to je to nejcennější, co může člověk dát, a přitom jej to nic nestojí. Když se s někým setkáme, můžeme dotyčnému poslat tiché požehnání, popřát mu štěstí, radost a veselí.

Jednou z věcí, může být, když půjdete k někomu na návštěvu, že nebudete chtít přijít s prázdnýma rukama a možná si řeknete:  "Jak mám dávat ostatním, když sám momentálně nemám pro sebe?" Můžeme však přinést květinu. Jedinou květinu. Můžeme třeba přinést kartičku s nějakým dobrým vzkazem.  Tento druh dávání je velmi mocný. Je to proto, že naše tělo, zredukované na svoji základní podstatu, je prostorovou informací ve vesmíru. Jsou to živé myšlenky. A myšlenka má moc proměňovat.

    Zákon  karmy                                                                                                  

"Karma" znamená čin a důsledek toho činu; je zároveň příčinou i následkem (blíže rozvedeno v kapitole "KARMA"), neboť každý čin vyvolává vzedmutí energie, která se nám vrací ve formě podobného. Na Zákonu karmy není nic, co bychom neznali. Každý z nás slyšel rčení: ,Jak zaseješ, tak sklidíš." Je tedy zřejmé, že pokud chceme do svého života vnést štěstí, musíme se naučit zasévat semínka štěstí. Karma je odrazem vědomého rozhodování a volby.

V každém okamžiku své existence se nacházíme v poli všech možností, a jsou nám tudíž otevřeny všechny možnosti volby. Některé volby činíme vědomě, některé nevědomě. Nejlepším způsobem, jak porozumět karmickém zákonu a jak ho využít ve svůj prospěch, je v každém okamžiku usilovat o vědomou volbu. Ať se nám to líbí nebo ne, všechno, co se v současnosti děje, je výsledkem naší minulé volby.

Kdyby nás  někdo slovně napadl; s největší pravděpodobností bychom se urazili. Kdyby se rozhodl nás pochválit, s největší pravděpodobností bychom se tvářili potěšeně nebo polichoceně. Ale zamysleme se nad tím: vždy se jedná o vaši volbu. Většina z nás  v důsledku podmínění na stimuly ve svém okolí reaguje opakovaným a předvídatelným způsobem, reakce se spouštějí automaticky a my zapomínáme, že je to vždy nová a nová volba, kterou v každém okamžiku činíme, jenomže neuvědomělá.

Když se na chvilku zastavíme a budeme v roli svého vlastního svědka pozorovat svou volbu, můžete se otázat sami sebe na dvě věci - za prvé: "Jaké budou důsledky našeho rozhodnutí?" Ve svém nitru je budeme okamžitě vědět; a za druhé: "Přinese tato volba štěstí mně i mému okolí?" Je-li odpovědí ano, pak své rozhodnutí můžeme realizovat. Zní-li odpověď' ne, naše rozhodnutí přinese nespokojenost nám nebo jiným. Tímto příkladem lze prostě pochopit zákon karmy - příčin a následku.

Vesmír nám poskytuje jeden velmi zajímavý mechanismus, jenž nám pomáhá činit spontánně správná rozhodnutí. Tento mechanismus je spojen s našimi tělesnými pocity. Naše tělo registruje pocity dvojího druhu - pocit pohody a nepohody. Vyšle-li nám naše tělo v odpovědi signál pohody, naše rozhodnutí je správné. Je-li to naopak signál nepohody, naše volba nebyla správná.

Veškerá dění jsou karmické epizody. Například pití šálku kávy je též karmická epizoda. Toto konání vytváří vzpomínky a vzpomínky mají schopnost či potencialitu vyvolávat žádosti. A žádosti vyvolávají další konání. Operačním softwarem naší duše je vědomí, obsahující zárodky karmy, vzpomínek a žádostivost. Tím, že si tyto projevy uvědomíme, stáváme se vědomými tvůrci reality. 

    Zákon  nejmenšího  úsilí                                                                                

Tento zákon se zakládá na skutečnosti, že inteligence přírody funguje s nenásilnou lehkostí a uvolněnou bezstarostností. Je to princip nulového odporu. Patří sem například zákon harmonie a lásky. Když se mu naučíme od přírody, snadno se nám podaří naplnit všechna svá přání.

Když se podíváme, jak funguje příroda, zjistíme, že vydává minimální úsilí. Tráva se nepokouší růst, ona roste. Ryby se nepokoušejí plavat, nýbrž plavou. Květiny nezkoušejí kvést, ale  kvetou. Ptáci se nepokoušejí létat, nýbrž létají. Je to jejich přirozenost. Země se nepokouší o rotaci kolem své osy; její přirozeností je rotovat a obrovskou rychlostí plout prostorem. Malé děti jsou ve stavu blaženosti - to je jejich přirozený stav. Přirozeností Slunce je svítit. Hvězdám je přirozené, že záři a blikají. A lidskou přirozeností je přenášet sny do materiální podoby a činit tak lehce a bez úsilí.

Nejmenší úsilí vynakládáme tehdy, jsou-li naše činy motivovány láskou, neboť příroda drží pohromadě energií lásky. Snažíme-li se získat moc a kontrolu nad ostatními, ztrácíme energii. Toužíme-li po penězích nebo po moci pro uspokojení svého ega, vynakládáme energii na honění se za iluzí štěstí, místo abychom se těšili ze štěstí přítomného okamžiku. Usilujeme-li o získání peněz jen pro své osobní uspokojení, sami si odřezáváme přívod energie a zasahujeme do projevů inteligence přírody Jsou-li ale naše činy motivovány láskou, ke ztrátám energie nedochází. Naopak naše energie se znásobuje a přebytečnou energii, kterou jste nastřádali, lze využít ke tvoření toho, co si přejeme, včetně neomezeného bohatství.

Pozornost zaměřená na ego spotřebovává obrovské množství energie. Je-li naším vnitřním vztažným bodem ego, když se snažíme ovládat ostatní lidi a dosáhnout jejich ocenění, ztrácíme svoji energii nesprávným způsobem. Když svoji energii uvolníme, můžeme ji přesměrovat a využít k tvorbě čehokoli si přejeme. 

Zákon má tři složky: 

První složkou je přijímání. Přijímání znamená, že se rozhodnete, že "dnes přijmeme všechny lidi, situace, podmínky a předpoklady tak, jaké jsou": Budeme si vědomi, že "každý okamžik je právě takový, jaký má být"; neboť celý vesmír je takový, jaký má být. Tento okamžik - který právě, prožíváme - je kulminací všech předchozích okamžiků. Je právě takový, jaký je, protože i vesmír je takový jaký je.

Když se proti danému okamžiku vzpouzíme, ve skutečnosti se vzpouzíme proti celému vesmíru. Místo toho se můžeme rozhodnout, že dnes proti celému vesmíru bojovat nebudeme, a tudíž nebudeme bojovat ani s daným okamžikem. Znamená to, že naše přijetí daného okamžiku je úplné a dokonalé. Přijímáme věci takové, jaké jsou, nikoli takové, jaké bychom si přáli, aby byly. Tento rozdíl je důležité pochopit. Můžeme si přát, aby se věci v budoucnu změnily, ale v této chvíli nám nezbývá, než věci akceptovat takové, jaké jsou.

Když cítíme, že vás něco nebo někdo rozčiluje nebo frustruje, je dobré si uvědomit, že nereagujeme na dotyčnou osobu nebo na danou situaci, nýbrž na své pocity týkající se té osoby či situace. Jsou to pouze naše pocity, protože ten druhý to určitě prožívá jinak. Když toto uznáme, jsme schopni přijmout věci takové, jaké jsou, i svoji situaci svoji situaci, která se nám přihodí a co nám připadá jako problém. Realita je otázkou výkladu. Kdykoli budeme konfrontováni nějakým protivou, učitelem, přítelem či nepřítelem (všechno je jedno a totéž), připomeňte si, že "tento okamžik je právě takový, jaký má být".

Třetí složkou tohoto zákona je popření nutnosti obrany, to znamená, že naše vědomí je ustaveno tak, že nepoužívá obrany a my jste se vzdali potřeby přesvědčovat ostatní o své pravdě a o svých názorech. Když budeme sledovat lidi ve svém okolí, zjistíme, že stráví 99% svého času bráněním svých stanovisek. Když se potřeby bránit svá stanoviska vzdáme, získáme  přistup k velkému množství energie, kterou jsme předtím zbytečně ztráceli.

Když se postavíte do defenzivní role, začnete obviňovat ostatní a nepřijmete přítomnost a neskloníme se před ní, v našem životě začnou růst překážky Kdykoli se setkáme s nějakým odporem, uvědomme si, že násilná snaha prorazit jenom odpor zvýší. Není přece naším přáním stát jako ten vysoký tuhý dub, kterému bouře zláme větve i kmen. Naopak chceme být pružní jako vrba, která se při bouři ohne a přežije. Upusťme od křečovitého obhajování svých stanovisek. Když nemáme co bránit, nezavdáme ani příčinu k žádnému sporu. Budeme-li se tímto  řídit - přestaneme-li bojovat a vzdorovat - prožijeme plně přítomnost a oceníme ji jako dar. To je také důvod, proč se tomuto okamžiku říká „dar přítomnosti". 

   Zákon úmyslu a přání                                                                                     

Energie a informace existují všude v přírodě. Na úrovni kvantového pole neexistuje ve skutečnosti nic jiného než právě energie a informace, které je ovlivňováno úmyslem a vědomím. Květina, duha, strom, stéblo trávy i lidské tělo, když je rozložíme až na jejich základní složky, jsou energií a informacemi. Celý vesmír ve své podstatě je tokem energie a informací. Jediný rozdíl mezi námi a stromem spočívá v informačním a energetickém obsahu našich těl. Ve skutečnosti mezi námi a stromem neustále probíhá vzájemná výměna uhlíku a kyslíku.

Ve schématu přírody má člověk výsadní postavení mezi všemi druhy. Máme nervový systém, který má kapacitu uvědomovat si energetický a informační obsah,, z něhož vzniklo naše fyzické tělo. My toto pole subjektivně prožíváme prostřednictvím svých myšlenek, pocitů, emocí, přání, vzpomínek, instinktů, sklonů a přesvědčení. Totéž pole objektivně prožíváme jakožto fyzické tělo - a prostřednictvím fyzického těla prožíváme toto pole jako hmotný svět. Všechno je to ale přitom jedno a totéž.

Lidské tělo je skvělým příkladem přírodní melodie. Každá jednotlivá buňka v těle provádí asi šest biliónů úkonů za sekundu a navíc ještě musí vědět, co v tutéž chvíli dělají všechny ostatní buňky. Lidské tělo je schopno hrát hudbu, zabíjet bakterie, plodit děti, recitovat poezii a sledovat pohyby hvězd současně, protože pole nekonečné závislosti je součástí jeho informačního pole.

Kvalita úmyslu upřeného na objekt vaší pozornosti koordinuje nekonečné množství prostoročasových událostí, jejichž výsledkem je, za předpokladu, že jsme dodrželi ostatní duchovní zákony úspěchu, to, co si přejeme. Je tomu tak z toho důvodu, že úmysl zasazený do úrodné půdy pozornosti má nekonečnou organizační sílu, která znamená schopnost organizovat nekonečné množství událostí. Tento projev je patrný v každém stéblu trávy, v každém jabloňovém květu, v každé buňce lidského těla. Lze ji spatřit ve všem živém. Příroda je uspořádána tak, že všechno  je propojeno se vším ostatním. Tráva se zazelená a my víme, že přichází jaro. Ptáci se začínají shlukovat a odlétat určitým směrem jenom na podzim. Příroda je jedna velká symfonie a a je skrytě dirigována základním principem stvoření.

Minulost, přítomnost a budoucnost jsou vlastnosti našeho vědomí. Minulost je znovu vyvolaná vzpomínka; I budoucnost je předpoklad, očekávání; přítomnost je  vědomí. Čas je proto pohybem myšlenek. Jak minulost, tak budoucnost se rodí z představy; jenom přítomnost, jež je vědomím, je skutečná a věčná. Ona je. Je to  věčné pole možností prožívající samo sebe jako abstraktní síly, ať už se jedná o světlo, teplo, elektřinu, magnetismus nebo gravitaci. Tyto síly nejsou ani v minulosti, ani v budoucnosti. Ony  jsou.

Na lidské nervové soustavě je pozoruhodné to, že je schopna ovládat nekonečnou organizující sílu prostřednictvím vědomého úmyslu. Úmysl u lidského druhu není pevně fixován  naopak disponuje nekonečnou flexibilitou. Disponujeme-li vědomím, pak se pomyslné překážky, které představují víc než 90% vnímaných překážek - rozplynou a zmizí. Zbylých 5-10% zakoušených překážek lze prostřednictvím denně zaměřeného úmyslu přeměnit na příležitosti. Pokud neporušujeme ostatní přírodní zákony, můžeme prostřednictvím  úmyslů doslova přírodní zákony ovládat a využívat k naplnění svých snů a přání.

   Zákon  nepřipoutanosti                                                                                   

Zákon nepřipoutanosti říká, že k tomu, abychom čehokoli dosáhli, se musíme zbavit připoutanosti k dané věci. Neznamená to, že bychom se měli vzdát svého úmyslu utvářet svá přání. Neopouštíme úmysl ani neopouštíme své přání. Vzdáváme se ale připoutanosti k výsledku. Tento akt je velmi mocný. V okamžiku, kdy se zřekneme své připoutanosti k výsledku a zkombinujeme-li toto odpoutání současně s jednobodovým úmyslem, dosáhneme toho, po čem toužíme. Tímto lze dosáhnout čehokoli, protože odpoutání se zakládá na bezvýhradné víře v sílu našeho pravého JÁ. Lidé se neustále pídí po zabezpečení, a přitom hledání bezpečí je ve skutečnosti velmi pomíjivá záležitost: Dokonce i připoutanost k penězům je znakem nejistoty Slova: „Kdybych měl tolik a tolik peněz, byl bych zabezpečen. Byl bych finančně nezávislý a mohl bych jít do důchodu a věnovat se věcem, kterým bych opravdu chtěl.“ Takhle se to ale nikdy přesně nestane – nikdy.

Pro ty, kteří se snaží dosáhnout zabezpečení, honba trvá celý život, aniž by měli kdy pocit, že ho dosáhli. Pořád se jim zdá, že jim o krok uniká – je to proto, že bezpečí nikdy není pouze otázkou peněz. Připoutanost k penězům bude vždycky vytvářet pocit nejistoty  a nedostatečného zabezpečení bez ohledu na to, kolik peněz bude dotyčný člověk mít v bance. Skutečnost je taková, že mnozí z bohatých lidí patří právě mezi ty, kdo trpí největšími pocity nedostatečného zajištění.

Bez nejistoty a neznámého je život pouhou neživou repeticí obnošených vzpomínek. Člověk se stává obětí své minulosti a to, co ho dnes trýzní, je pouhým zbytkem ze včerejška. Upusťte od své připoutanosti ke známému, vykročte do neznáma a tím vstoupíte do pole všech možností. Vaše ochota vykročit do neznáma přinese moudrost, která je faktorem v něm obsaženým. Znamená to, že každý další okamžik života bude přinášet vzrušení, dobrodružství a tajemství. Budete prožívat radost ze života – jeho záhadnost; budete zakoušet povznesení a závratné štěstí pramenící z vašeho vlastního ducha. Není třeba, abyste měli dokonalou a neměnnou představu o tom, co budete dělat příští týden či příští rok, protože když takovou představu máte a strnule se na ní upnete, uzavíráte si celou škálu jiných možností.

   Zákon  účelu  a  života                                                                                     

Tento zákon  říká, že náš duch na sebe vzal fyzickou podobu, abychom na zemi naplnili určitý účel. Každý člověk jedinečný talent a jedinečný způsob, jak tento talent vyjádřit. V každém je něco, co dotyčný dokáže lépe než kdokoli jiný na světě - a každému takovému jedinečnému vyjádření určitého nadání odpovídají nenaplněné potřeby. Setkají-li se tyto nenaplněné potřeby s vyjádřením určitého talentu,  výsledkem je bohatství a hojnost.

Talent každého z nás je ve svém vyjádření naprosto jedinečný a na celé planetě u nikoho jiného toto nadání v jeho unikátním způsobu vyjádření nelze nalézt. Znamená to, že existuje zaručeně jedna věc; kterou každý člověk může dělat způsobem, který bude lepší než způsob kohokoli jiného. Když tuto věc u sebe člověk objeví a začne ji dělat, ztratí pojem o čase. 

Dalším prvkem je služba lidstvu. To znamená sloužit lidem a klást si přitom otázku: "Jak mohu pomoci? Jak mohu pomoci těm, s nimiž přicházím do styku?" Pokud spojí člověk schopnost vyjádřením svého jedinečného nadání se službou lidstvu, tak naplňuje  "účel života". Když k tomu vezme prožitek své vlastní duchovnosti,  není možné, abyste neměli přístup k neomezené hojnosti, protože to je skutečný způsob, jak se hojnosti dosáhne. Každý z  nás je tu proto, aby objevil své pravé JÁ a  přišel sám na to, že  jsme ve své podstatě duchovními bytostmi, které na sebe vzaly fyzickou podobu. Nejsme lidské bytosti s příležitostnými duchovními prožitky, ale je to opačně: jsme duchovní bytosti s příležitostnými lidskými zkušenostmi.

Vážení čtenáři, pokud Vám v budoucnu nepůjdou otevřít stránky na kterých jste, zadejte do vyhledavače níže uvedenou adresu, odkud se dostanete na všech dalších 40 stránek:

www.vesteni-osudu.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zajímavosti

 

 

Věštec.zajímavosti

Napsali o mně

Reference 1

Reference 2

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

KONTAKT

CENÍK

Zájem o www.stránky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Osud lze poznat

počítadlo.abz.cz

 

Nabídka

Osud lze poznat I VĚŠTĚNÍ  Z  TVÁŘE  I VĚŠTĚNÍ Z  RUKY I   Numerologie I Věštění z  karet I  Tajemný zákon osudu I Tajemství 12-ti zvěrokruhů I Duchovní zákony úspěchů I Zákony energií, protikladů a života I Tajemství  mysli,  duše a těla I Stres a jak se s ním vyrovnat I Jak se zbavit strachu I Jsme účastníky kosmické hry I Věštecké zajímavosti I Geopatogenní zóny - příčina chorob I Napsali o mně I Ceník I Reference zákazníků 1  I Reference 2 I  Kontakt I

 

Navazující  témata

I Nabídka I Proč se orákula nemýlí? I Velké orákulum a I-ťing I Orákulum v běžném životě I Rozdíl mezi orákulem a proroctvím I Kartářské techniky I Duchovní odezva

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Klíčová slova na  stránce  http://vestba.wz.cz ; Jan Bajura,  Věštění, Věštění  osudu a karma, Věštění budoucnosti, Věštba budoucnosti - zákony úspěchu, Věštba - jsme účastníky kosmické hry, Věštění budoucnosti - duše, mysl a tělo, Věštění osudu - duše a stres,  Věštecké služby - duše a temnota,  Předpovídání budoucnosti - zákony života, Věštění osudu -osud lze poznat a předpovídat,  Budoucnost, Karty, Věštění z karet, Výklad karet, Výklad karet a věštění, Věštba z karet,  Numerologické věštění, Numerologie -věštění budoucnosti, Věštění pomocí numerologie,  Horoskop, Horoskopu na daný rok,  Numerologie -rozbor vztahů, Věštění z obličeje, Věštba z tváře, Čtení z tváře, Vykládání  z  tváře, Fyziognomie, Věštění z ruky, Čtení z ruky, Chiromantie,  Věštění podle otázek, Životní cesta, Tajemství osudové cesty, Příznivost životní cesty, Láska a partnerské vztahy, Partnerské vztahy, Hledání  životní cesty, Negativní zážitky,  Citové zátěže,  Ezoterika, Duchovno, Duše a přenos myšlenek, Duše a zdraví, Zákony velké hry života, Velká  hra  života,  Tajemství 12-ti znamení zvěrokruhu, Zákon karmy, Zákon příčiny a následku, Karma a osud,  Karmické příklady,  Snížení karmy, Snižte svou karmu,  Geopatogenní zóny, Hledání geopatogenních  zón, Zajímavosti o věštbách, Věštecké zajímavosti, Reference, Co o mně napsali