VĚŠTĚNÍ BUDOUCNOSTI

"Jsou všechny události stanovené dopředu? Co se v tomto případě stane se svobodnou vůlí?" Osudovost existuje pouze vzhledem k výběru té které zkoušky. Veškerá rozhodnutí, které člověk uskutečňuje, nejsou dopředu dány. Naše činy nejsou řízením osudu, je to výběr rozhodnutích k nimž jsme sváděny prostředím ve kterém se nalézáme, též nečekanými okolnostmi nebo pokušením... Pokušení zla patří k životním nabídkám a všechna rozhodnutí jsou zkouškou, protože nic se neudělá a nezařídí samo. Vybrali jsme si partnera, zůstává na nás, jak se ve vztahu vypořádáme s tím, co se neodehrává podle našich představ. Vybíráme si konkrétní povolání a opět zůstává na nás, jak se nám v něm bude dařit, a jak s námi budou kolegové, nadřízení..., zákazníci... spokojeni. V každé životní oblasti je mnoho faktorů s kterými se člověk musí vypořádat - anebo hledat změnu, je-li nespokojen. A tak dále. U všeho se člověk může rozhodnout, zda bude konat tak či onak, neboť jeho myšlenky, vůle a konání jsou neomezené. Naše činy nejsou řízeny osudem, ve výběru života nám osud nechává svobodu v rozhodování - cesty si vybíráme sami.

Náš duch vybírá cesty a špatná cesta se neobejde bez zvýšených nástrah, což často připisujeme na vrub osudu, i když jsem se pro to rozhodli sami. Nerozhodnost, nedůvěra a pochybností se někdy mohou stát stejně osudné, jako špatné rozhodnutí. A pochybovat o všem zase znamená pochybovat i o pochybnostech.

Nic není nemožné: Osud si někdy hledá podivuhodné cesty, aby se vyplnil.

Neexistuje žádný nezměnitelný osud

Osudovost si obvykle vysvětlujeme, že to je předem dané rozhodnutí osudu o všech životních událostech, které prožijeme a nemůžeme předem nic změnit. Kdyby tomu tak bylo, k čemu by byla člověku svobodná vůle? Byli bychom v takovém případě stroje či nástrojem bez vůle. Inteligence by nám nebyla k ničemu, protože bychom ji nemohli využít? Člověk by již neměl žádnou odpovědnost a následkem toho by nebylo zlo, ani dobro, ani zločiny, ani ctnosti. Spravedlivý Stvořitel by nemohl trestat svá stvoření za chyby, ani je odměňovat za jejich dobro. Člověk by všechno čekal od osudu a vůbec by se nepokoušel zlepšit své postavení, protože by mu to nic nepřidalo ani neubralo.

Osudovost však není zbytečné slovo. Postavení člověka na Zemi a úkoly, které vykonává jsou osudové jako následek z předchozích životů. Člověk se musí podrobit reinkarnaci a své karmě s kterou je spojen dobrými a zlými sklony. Podle instinktivních sklonů lze předběžně odvodit druh předchozího života, protože nedořešené zkoušky z minulosti si přinesl do života současného a vše se opakuje. Jeho další život začíná na stejné úrovni, na které v minulém skončil. Zde však osudovost končí, protože odolávání či podléhání sklonům je závislé na vůli člověka. Někdo může mít větší schopnost sklony orientovat k dobru a druhý naopak ke zlu. Bez svobodné vůle a rozhodování by člověk nemohl nést vinu za zlo, ani zásluhu za vykonané dobro.

Fenomén proroctví

Známý věštec - Američan Peter Lemesurier v 18 století sesbíral proroctví všeho druhu a všech dob a přezkoumal míru přesnosti jejich naplnění. Výsledek své práce zformuloval v několika pravidlech věštění, která se potvrzují.

Proroctví hrálo významnou roli od počátků dějin. Nový zákon v Bibli přirovnává věštění ke "svíci, která svítí na temném místě", a kdykoliv se ocitneme ve tmě, světlo umožňuje vidět, co je kolem nás děje a kam se můžeme pohnout. Takové světlo ukazuje stav současnosti, směr cesty a to, co je na jejím konci. Podle toho si můžeme ověřit již dnes, kam chceme jít a co má z dlouhodobého hlediska perspektivu. Věštění objasňuje situaci, více ji zprůhledňuje a může sloužit jako vodítko.

Věštba je vodítko pro hledaní té nejlepší cesty k další budoucnosti, měla by poradit, jak se v jisté situaci zorientovat, najít souvislosti a cestu, která by pomohla eliminovat současné potíže. Budoucnost pak přestane být nevypočitatelná, lze ji ovlivnit k lepšímu a vyhnout se utrpení.

Faktor času - čas je subjektivní

Určitě jste zjistili, že je naše vnímání času subjektivní. Zamilovaným čas běží jako v letu, při čekání se naopak vleče a někdy jsme překvapeni, co všechno za jedno dopoledne zařídíme. Od doby Alberta Einsteina se ví, že čas je energie a energie je čas, který lze ovlivnit v dobrém i špatném smyslu.

Život je trasa, začínáme na startu a na konci je cíl. Vtiskne-li nám osud do ruky jízdní kolo a budeme více šlapat do pedálů, dojedeme k cíli rychleji, pomalou jízdou sice spotřebujeme méně energie, zato více času. Kolik času bude každý potřebovat než se rozhodne pro svůj úspěch něco udělat, záleží na něm, pánem svého času jsme pouze my. Každý má schopnosti, které může využít k uskutečnění svých záměrů, jeden však (díky výše uvedenému) svých cílů dosáhne rychleji a druhý pomaleji, protože na nás záleží, zda své časové úseky (v tom čeho chceme dosáhnout) zkrátíme nebo je prodloužíme.Samozřejmě jsou cíle, u kterých by člověk měl zvážit, zda jsou pro něj reálné - "vzdušných zámků" nedosáhne a prezidentem státu se také těžko stane každý...

Věštby zkracují budoucnost

Představte si, že jste k partnerskému vztahu vyložili karty, které ukazují rozchod. Pakliže se ve vašem vztahu objeví potíže, lpění na vztahu může rychle ochabnout. A pokud v takové době ještě potkáte známost jinou, můžete předešlý vztah ukončit dříve, než jste předpokládali. Svým rozhodnutím čas k rozchodu zkrátíte. Nebo naopak,budete-li se rozchodu bránit, dobu rozchodu prodloužíte. Nepodáte-li se psychické krizi, negativní vlivy ZLA mohou vymizet a vztah pokračuje dál...

Zákon přitažlivosti

Jsme to my, kteří skrze své myšlenky uvádí v život účinek fyzikálních zákonitostí. Zákon přitažlivosti je nejmocnější magnet vesmíru, který tvoří vesmírný řád a má vliv na každý okamžik našeho života. Už jste si všimli, že když přemýšlíte o tom, co vás trápí, že se situace zdá ještě horší? Myšlenky z podvědomí začnou přicházet v hojnějším počtu a za nějakou chvíli jich máte plnou hlavu, takže situace se začne zdát daleko horší než byla, neboť se tím podstatně zhoršuje nálada.

Většina lidí přemýšlí o tom, co nechtějí, a diví se, proč se jim tyto věci pořád dokola stávají. Ale už jste určitě slyšeli: "zákon schválností" - neviditelný ďáblík udržuje v mysli epidemii "nechci..." a raduje se z toho, co člověka rozčiluje, co nechce a je jinak. Někteří např. nemají dostatek peněz, protože svými myšlenkami příchod peněz blokují. I když si zrovna vědomě nemyslím, že jsem chudý, ale na tento svět jsem přišel s podvědomým sklonem myslet ve vzorci „chudoby“, zůstanu chudý tak dlouho, dokud tento vzorec nezměním. I když zákon rezonance neznám nebo nechápu jeho princip, přesto účinkuje. A tak to samozřejmě platí i pro jiné.

Obavy z předpovědí...

Poznání budoucnosti je lákavé, člověk může lépe čelit nástrahám života, ale na druhou stranu je tu i obava, co kdyby v předpovědi bylo něco nepřímeného. Takže se mnozí dopředu trápí tím, co není, aniž by věděli, že to tak 100% bude, situace zveličují a považují za závažnější než ve skutečnosti jsou. Strachem si lidé ničí klid v duši, vyčerpávají síly... zcela nesmyslně, jak později mnozí sami zjišťují.

Když se někteří zamyslí, co je ve svém životě překvapilo, objevilo se především to, s čím nepočítali, viz. únos českých dívek v Pákistánu - duben 2013. Bezpečnost cesty do Indie přes Pákistán si dívky ověřovaly, zřejmě však byly ujištěny..., ale přesto se to stalo. Možná před cestou u nějaké kartářky byly, pakliže nebyly upozorněny... byla to nedobrá věštecká vizitka. Ostatně věští se i z tváře, není tam však tolik informací, jako v prediktivní numerologii. Znalý věštec ví, že tajemství štěstěny osudu není zapsáno v kartách, ale na tváři +dlaních rukou a v datu narození. A že každý z těchto oborů je pouze jedním ze směrů, nikoliv jedním celistvým a uzavřeným oborem zabývající se predikcí. Takže všechny informace v jediném oboru zaznamenané být nemusí, protože každý je pro něco specifický. Například z tváře:

V lednu 2006 jsem ke zpěvačce Lucii Bílé uvedl, že ve 42 letech přijde partnerská krize Ve 42 letech deník Blesk 2.9.2008 uvedl, že Lucie Bílá se rozvádí - zde.
V lednu 2006 jsem věštil premiéru ČR Jiřímu Paroubkovi, také se vyplnilo> zde+zde
V říjnu r.2006 jsem klientce uvedl, že v roce 2008 může mít problémy s exekutory.V říjnu 2008 mi napsala, že se o ní skutečně začali exekutoři intenzivně zajímat > č.89

Ovšem ani za jedno nebo druhé nemůže předpověď, vztahová krize je nedorozumění dvou lidí, když oba chtějí, dá se to překonat, Ale pokud není chuť zůstat spolu...??

V předpovědích úmrtím nikoho nestraším... Jsou ale věštci a věštkyně, kteří skoro každému říkají, jak je všechno v nejlepším pořádku, ale předpovědi se vyplňují v jejich neprospěch a někdy dost špatně. Nejde tudíž o to, zda je věštba pěkná, ale kolik je v ní pravdy. Jinak může být lež velmi bolavá.

Zdravý strach (respekt) není špatný, v zásadě chrání před nesmyslným riskováním a tím prodlužuje život. Strach často bývá naprogramován, avšak je to něco, co lze kontrolovat, pakliže nejde o duševní nemoc. Vůči strachu není člověk bezmocný, protože jde o emocionální stav vědomí a každý takový stav je možno kontrolovat. Jen ve větší míře je strach škodlivý, a to se stává, když se pocity analyzují zbytečně hluboko, často pak jde o trápení kvůli ničemu. Věštění ani hvězdy nikomu nic neberou, nikdo není předem zatracen - jinak by byl život beznadějný. Až černé mraky zmizí, je vidět jasněji. Člověk si vytváří modely, aby byl pro něj život lehčí, vytváří si tím však iluzi a nevšímá se podrobností.

Zkoušky osudu

Budoucnost je člověku utajena, aby jej neovládla myšlenka, že se nemusí o nic starat, aby nepřestal být aktivní, nezanedbával přítomnost a nepřestal se snažit odříkáváním a námahou zdokonalovat. Jistota šťastné události člověka totiž uvrhne do nečinnosti, znalost všech příhod na cestě by jej zbavila iniciativy a svobodného rozhodování. Ten by se nechal jen unášet osudovou událostí bez uplatnění svých schopností. Je-li úspěch zaručen, už se tím obvykle nezabýváme. Každé životní poznání vede k pokroku, dokonalosti a rozvoji ducha, což je našim konečným cílem. Proto vesmír chce, aby každý přispěl k uskutečněni věci.

Tělesný život nám byl dán, abychom se očistili od svých chyb zkouškami. Chyby nás dělají přístupnějšími, naše slabé stránky pomalu mizí, a o to méně podnětů dáváme tomu, co nás podněcuje ke zlu, roste naše mravní síla a schopnost se povznést nad mnohými věcmi. Náš duch má možnost výběru, proto mu byla dána zodpovědnost za jeho činy. Každý si můžeme vybrat, kterou cestou se vydá. Podlehne-li zlu, zůstává mu útěcha, že všechno pro něj ještě neskončilo. Život nám dává možnost začít znovu a napravit to, co se nám nepovedlo. Nové sňatky, vztahy, povolání atd., jsou toho důkazem.

Osud máme ve rukou, samozřejmě nemůžeme si vynutit život do 150 let a aby se kvůli nám změnil vesmír. Příkladem mohou být lidé, kteří přišli na svět v chudinských čtvrtích nebo v jiné bídě a přesto se stali slavnými vědci, lékaři, vysokými manažéry průmyslu či politiky, dospěli k velkým objevům, vynálezům, uměleckým výtvorům či jiným vynikajícím životním výkonům.

Prorocké výroky (věštby)

Výrok věštby nemusí být jasně vyslovený návod k jednání, odpověď někdy umožňuje dvojí výklad - ponechává tazateli volbu cestu, aby nebyla omezována jeho svobodná vůle. Výstižným příkladem je delfská odpověď, která vysvětluje konec říše lýdského krále Kroisa (6.století př.Kr.). Obrátil se na Pýthii v Delfách s otázkou: "zda má táhnout proti Peršanům". Pýthie mu odpověděla: "Překročíš-li řeku Halys, zničíš velkou říši. Zřejmě jen málokdo by vzal při výkladu v potaz jeho dvojznačnost. Při takovém orákulu většina lidí očekává relativní konkrétní rámec jednání, který udává směr. Věštba implicitně napověděla, že nedojde k patové situaci mezi dvěma extrémy, ale vymezila rámec trvání nebo pádu Kroisova království, jestliže povede válku. Bylo věcí Kroisa, jak si výrok vyloží a jakou cestu použije ke prospěchu svému a prospěchu druhých. Kroisos byl ale zaslepený touhou po vítězství, neposlouchal dost přesně, ani se mu jeho říše nejevila tak veliká, aby se zamyslel, zda se nejedná o něj samotného? Překročil řeku Halys, byl porážen a jeho mocné lýdské království bylo zničeno. Osud chtěl, aby ze slov Pýthie varování nevnímal.

Je třeba při věštbách pozorně naslouchat, má-li člověk vizi nebo mu ji někdo sděluje. Mnoho lidí si za pár týdnů po návštěvě výkladu nepamatuje, co všechno jim kartářky řekly, a tak mnohé věci z předpovědí, které jim byly sděleny již nemohou posoudit přesně...

Kdo asi věří věštění?

Ateismus nevzniká z logického myšlení, ale z nespokojenosti a bídy (bohužel vesmír dá každému jen přesně tolik, kolik si zaslouží). Protikladem spiritualismu je materialismus, který víru a duchovní principy zavrhuje. Věda se ve vlastním slova smyslu ezoterikou nezabývá, není proto kompetentní hodnotit téma, kterým se nezabývá. Přesto je odpor některých vědců k ezoterice za každých okolností nevyvratitelný. Matematik vidí důkaz pouze v algebraickém příkladu, chemik všechno připisuje působení prvků, strojař hnací síle apod.

Nelze brát v úvahu každý negativní postoj skeptika, protože by to bylo stejné, jako bychom brali v úvahu názor architekta, který chce hodnotit chemii. Mnoho nedůvěřivců a pochybovačů se o duchovní oblast vůbec nezajímají, ale přesto hodnotí to, čemu vůbec nerozumí. Myslím si, že by každý měl hodnotit především to, co je jeho oborem, protože farář také nehodnotí kvantovou fyziku, strojírenské věci apod. Běžnými fyzickými prostředky a rozumem nelze nahlížet do budoucího vývoje člověka a zápasu mezi dobrem a zlem, protože rozum se v neznámých věcech pohybovat neumí a psychologie, sociologie ani politologie na to nestačí. Duchovní hodnoty lze zjišťovat pouze duchovními cestami. Z duchovního pohledu je vidění skutečného stavu současnosti a budoucích trendů daleko těžší, než v oblasti ekonomie, techniky či přírodních věd! Ezoterika však do oblasti vědy nepatří, nevztahuje se na mechanické pohyby těles a na zkoumání fyzikálních příčin, zabývá se jevy mimo známé zákony, které není možné vyjádřit čísly ani mechanickými silami, z toho následuje, že vědě mnoho věcí zůstává nevysvětlitelných.

Skeptici přesto tvrdí, že věštit se nedá, uvádí: „Budoucnost člověka je závislá na tolika okolnostech, že prostě není v lidských silách, a dokonce ani v silách nejvýkonnějších počítačů odhalit ji předem". Právě proto, že neví, co věštění zjišťovat má, výše uvedené tvrdí. Věštění neslouží k tomu, aby sdělovalo, co budeme dělat dalších 24 hodin... V tomto smyslu lze se skeptiky souhlasit, protože svobodná vůle a rozhodování nejsou ničím omezovány. Takže každý budeme dělat jen to, co budeme chtít. Smysl předpovědí je úplně v něčem jiném, mají předpovídat důležité a významné události ovlivňující osud.

Používané kategorie, jako je analýza, prognóza, předpověď atd., mají stejný význam jako věštění, a používají je ekonomové, politologové atd. Analyzují současný vývoj politiky, hospodářství, ekonomiky, firmy, společnosti atd. Např. finanční analytik chce znát skutečný stav financí, finančních toků, aktuální trendy. Díky těmto informacím a podle výsledku analýz může lépe odhadnout budoucí vývoj a připravit se na něj. Konečným smyslem je rozhodnout se, co by se mělo podniknout již "dnes".

O povaze bytí...

Celá ezoterika se zakládá na existenci duše a jejím stavu po smrti, nikoliv na vlastnostech hmoty, s kterou lze experimentovat a nakládat podle vlastní vůle. Ezoterika je výsledkem vlastního přesvědčení, které mohou mít vědci stejně jako jednotlivci. A je vrcholně nelogické si myslet, že někdo musí být velkým psychologem pouze proto, že je velkým matematikem nebo anatomem.

Jestliže existuje duše, musí existovat i duch, ona nehmotná, nebo málo hmotná substance, jež se oddělila při fyzickém zániku individua a žije svým, i když pro nás nepochopitelným způsobem života. Proto skutečný člověk zkoumá zákony duše a pravidla tělesného i duševního života. Vědec věří pouze tomu, co vidí, bývá přesvědčen, že všechno ví a sotva něco může přesáhnout jeho myšlení. Lidské tělo považuje za jakýsi elektrický stroj. Ukončení života chápe jako přerušení drátu a nic jiného než ten drát tam nevidí. Pro někoho je duše principem organického, materiálního života, nemá vůbec vlastní existenci a zaniká životem. Protože po smrti neviděl z těla unikat duši, došel k závěru, že všechno je vlastnosti hmoty a že po smrti neexistuje myšlení. Anatom při pitvání lidského těla hledá duši, a protože ji pod svým skalpelem nenajde jako nějaký nerv, ani ji nevidí unikat jako nějaký plyn, usoudí, že duše neexistuje, protože vychází z hlediska čistě materiálního.

Vědci však již začínají připouštět možnost existence ducha, a proto chtějí v nemocnicích v odděleních ARO dát na skříně zrcátka či předměty, které by bylo možno vidět jen od stropu, neboť někteří lidé po oživení z klinické smrti uvádí, že se shora dívali na své tělo a resuscitaci... Jedna žena dokonce vypovídala, že v nemocnici ve druhém patře (v klinické smrti) viděla na okně modrý střevíček, který se tam poté skutečně našel.

Protože člověk je podstaty duchovní, instinktivně si myslí (může k tomu dospět až ve stáří, ale dospěje), že po jeho životě pro něj všechno nekončí, jinak by v pojímání života a smrti bylo dobro a zlo bezúčelné. Smyslem člověka by bylo myslet jen na sebe a uspokojovat pouze své hmotné potřeby, což by v sobě neslo zárodek vlastního rozkladu. Tak jako náš duch věděl, že se narodí znovu, tak i my víme, že jednou odejdeme. Ale stejně jako před znovuzrozením či při posledních minutách našeho odchodu na "onen svět" si to duch a totéž i my uvědomíme až v poslední chvíli, kdy nastane určený okamžik, který nikdo nezná, ani před novým zrozením, ani před odchodem.

Velmi často se člověk v takových chvílích ptá sám sebe, co se s ním stane? Protože myšlenka na nenávratný odchod z tohoto světa má v sobě něco skličujícího. Jistě jej napadne otázka: "Cožpak za dobro, které jsem na Zemi udělal, neexistuje žádná protihodnota?" Kdo by se mohl nezúčastněně dívat na absolutní odloučení navěky od všeho toho, co měl rád a po sobě zanechal? Své děti, blízké...atd. Kdo by se mohl bez hrůzy dívat, jak se před ním otevírá propast nicoty, kde se navždy ztratí jeho schopnosti, všechny naděje? Zda pekelné plameny jsou realitou nebo pouze alegorickým obrazem? Sama církev to chápe jako metaforu. Ale co je to utrpení, kde je to místo muk? Nikdo se odtud nevrátil, aby nás o tom informoval. Náboženství a duchovní tématika nás však učí, jak si ujasnit i tyto věci.

Nicméně materialismus existuje a proto je svět rozdělen na ty, kteří v nadpřirozeno věří, a na druhé, kteří to zásadně odmítají. Síly vesmíru od nás nežádají žádný souhlas, ani se neptají čemu věříme, buď cosi existuje, nebo neexistuje. Jejich působení zabránit nedokážeme a může trvat delší dobu, než si existenci a vlivy těchto sil uvědomíme. Dojde-li ke katastrofě, cítíme potřebu klást na takové místo květiny; modlíme se za zemřelé a za truchlící pozůstalé; účastníme se zádušních mší...Na chvíli si uvědomíme duchovní rozměr své existence a povznese nás to. Z našeho života bohužel vymizel spirituální prvek a nahradila jej pýcha k našim vlastním schopnostem.

Vesmírné fluidum je zdrojem přenosu myšlenek, zrovna tak jako vzduch šiřitelem zvuku, ale též mnoho různých informací, které nevnímáme, protože jsou v nízkých kmitočtech. Dokáží je registrovat pouze přístroje nebo zvířata. Sloni a jiná zvířata utíkají do hor, kopců a lesů, když má přijít zemětřesení, povodně či mořská vlna Csunami. V knihách lze číst o „Fantomech živých“, které byly tisíckrát zjištěny, jež se objevily osobám často vzdáleným, když člověka stihlo neštěstí a s napětím vůle na stupeň nejvyšší, jako bývá v okamžiku smrti nebo nebezpečí života, se přeneslo k milované osobě, aby ji podalo zprávu. Různými alternativami nám tedy mohou být předány zprávy z "onoho světa" - předtuchou, intuicí, telepatií, vnuknutím, věštěním nebo prostřednictvím média.

Člověk je prostředníkem mezi nebem a zemí, ale také často vykonavatelem jiné vůle. Neviditelné a neslyšitelné lze zviditelnit a udělat slyšitelným skrze člověka. "Hledá-li někdo odpověď na svou otázku", údajně ji dostane v týž den, stačí když bude kolem sebe pozorně naslouchat. Stvořitel vždy najde lidská ústa, kterými mu sdělí, co chce slyšet". Přenosy myšlenek se šíří jako rádiové vlny a nemají překážek. Nejlépe to lze zaregistrovat, když dvě osoby ve stejném okamžiku vysloví stejnou myšlenku, kterou na sebe přenesli, i když jejich tělo nespí. Určitě jste již s někým ve stejném okamžiku vyslovili stejnou větu. Nebo vám zatelefonoval někdo na koho jste mysleli, nebo zanedlouho potkali. Dvě duše se k sobě přitáhnou, mají-li se setkat, aniž by to tušili. Zrovna tak se mohou setkat dva lidé, kteří si jsou souzení. Při setkání dvou osob dochází k myšlenkovému přenosu - dvě osoby se vidí a rozumí si, aniž by použily vnější projevy řečí. Mohlo by se říci, že mluví řečí duchů. To, co nazýváme předvídání, je vidění duší, i když tělo nespí. Řeč duše využívají např. domorodci, domluví se při lovu zvěře bez řeči na mnoho kilometrů, bez jakékoliv slovní komunikace.

Dne 21.3.2006 dávali na ČT1 pořad 13.komnata známého písničkáře Jaroslava Hutky, který žil dlouho v emigraci. Jaroslav Hutka měl za bývalého režimu velké životní potíže. Také dříve nevěřil ničemu, co se nedalo změřit, zvážit a osahat. Ale když se psychika a svět začnou hroutit, rozum a pýcha začne ustupovat, v takových okamžicích začínají lidé věřit věcem, které jim byly v dobrých časech spíše k smíchu.

Z nenaplněné potřeby a problémů, které ho postihly následkem vypjatých životních situací v roce 1969 navštívil seminář svého příbuzného, který hovořil o astrologii. Protože tomu nevěřil, sehnal si Jaroslav Hutka materiály o astrologii s tím, že se ji naučí, a pak dokáže, že předpovídat budoucnost je nesmysl. Opak se stal pravdou, písničkář Hutka studiemi zjistil, že astrologie odhaluje věci, které již prožil a ještě má před sebou. V dnešní době velmi dobře ví, že se mýlil a že okultní učení podceňoval. Nové znalosti mu odhalily a objasnily souvislosti a jevy, které ho vedly k životním zvratům. Jak je vidět, i materialista se může cestou duchovního učení přesvědčit, že lze objasnit mnoho záhadných souvislostí, které ovlivňují náš život.

Věštění nejsou žádné čáry

Věštění je umění, ale žádné čáry. Způsoby duchovního oslovení jsou různé. Každý autor nějaké knihy nebo umělec prožívá určitý druh inspirace, která je pozadím jeho díla. Asi tak jako hudební skladatel krásných melodií a písní se dokáže ponořit do svého nitra a dokáže z něj získat to, co jej udělalo slavným. Člověk zabývající se věštěním se může ponořit do jiné skutečnosti a získat tam informace. V životě může být každý člověk úspěšný, stačí jen rozpoznat k čemu má vlohy, a za tím si jít. Když se nedaří, stačí si jen říci: "Tohle se mi nepodařilo, zkusím něco jiného".

Vážení čtenáři, pokud Vám v budoucnu nepůjdou otevřít stránky na kterých jste, zadejte do vyhledavače níže uvedenou adresu, odkud se dostanete na všech dalších 40 stránek:

www.vesteni-osudu.cz